eStřechy.cz   -   informační portál o střechách

Střešní krovy a vazby šikmé střechy

Jednotlivé plochy střechy jsou podporovány konstrukcemi, které nazýváme krovem neboli vazbou střechy - vazba je konstruktivní část střechy. Střešní krytina se klade buď na latě, nebo na bednění (podbitá střecha, střecha s plnoplošným bedněním). Laťování a bednění je podepřeno ve směru nejvyššího spádu a to od hřebene kolmo k okapu, nebo vodorovně - rovnoběžně s okapem.

Podle toho, jakým způsobem se krokve v konstrukcích krovu podporují, dělíme krovy na tyto soustavy:

  1. Krovy soustavy vaznicové
  2. Krovy soustavy vlašské
  3. Krovy střech pilových
  4. Krovy soustavy kružové
  5. Krovy soustavy Ardantovy
  6. Krovy věžové, zvané věžě

        

Střešní krovy soustavy vaznicové

Vaznicová soustava má své označení od vodorovně kladených vaznic, jimiž jsou krokve podepřeny ve vzdálenostech 3,50 - 4,50 m; krokve jsou osazovány kolmo k okapu. Dvojice krokví (jeden pár) je spojována ve hřebenu nárožním čepem neboli ostřihem (ostřihuje se). U slabších krokví přeplátováním (jednoduchým plátem). Vaznice mají svá jména podle toho, kde leží: vaznice na obvodní zdi - okapová, a je-li načepována na sloupcích, (zvaná také podkrovnice); někdy může být okapová vaznice zakomponována přímo do vazního trámu. Vaznice, podporující krokve ve hřebeni, - hřebenová; vaznice ležící mezi okapovou a hřebenovou se označují jako vaznice středí neboli bokové. Vaznice je nutné podepřít sloupy, vzpěrami, pásky nebo zděnými pilířky a zajistit je kleštinami; profil vaznic bývá obdélníkový, v rozměrech 15/17 - 18/20 cm. Průřez krokví bývá 10/13, 12/15, 13/16 cm a na vaznicích se osedlají rovně (rovným sedlem). Šikmé tlaky v krokvích vznikají, pokud mají krokve na vaznicích šikmá sedla, nebo když je vaznice hřebenová nedostatečně podepřena a sníží se, krokve ve hřebeni se v čepech dotlačují, případně od silného větru. K vyrovnání šikmých tlaků slouží kleštiny, železné pásy a nárožníky, jimiž jsou krokve do vaznic přibity; při tuhém uložení hřebenové vaznice a rovném osedlání nevyvozují krokve šikmé tlaky a zatížení působí směrem dovnitř krovu. Z toho je jasno, že vodorovné osedlání je proto nejvýhodnější, v praxi se ho všeobecně nejčastěji užívá také proto, že lze krokve prodloužit přes okapovou vaznici na římsu nebo přes líc zdi. Krokve se přibíjejí kovanými nárožníky (u hlavy 8-12 mm silnými a 18-22 cm dlouhými), u menších vazeb se užívá nárožníků drátěných o průměru 6-8 mm. Kovové nárožníky jsou lepším řešením, neboť ve dřevě lépe drží; po zařazení má nárožník sahat do poloviny úhlopříčky vaznic.

Plná vazba - (vazník) - je vazba, ve které se vyskytují nejen části nesené neboli podporované, jako krokve a vaznice, ale i trámy nesoucí - podporující, jako sloupy, vzpěry, pásky, kleštiny a vazní trámy. Při návrhu plných vazeb pro všechny soustavy krovů platí pravidlo, aby konstruktivní trámy mezi sebou tvořili pokud možno samé trojúhelníky, aby konstrukce vazby byla tuhá a staticky určitá. Trojúhelníková kostra je tuhá nepoddajná, zatímco čtverec je možné přetvořit tlakem na kosočtverec; podobně jako obdélník a lichoběžník neskýtají samy o sobě nepřetvárný celek a teprve vložením příček se dají ztužit.

Prázdná vazba - neboli jalové je ta, kde se nacházejí pouze trámy podporované jako krokve, vaznice a někdy také kleštiny nebo hambálky. Pásky bývají 1,10-1,40 m dlouhé a čepují se nahoře do vaznic a dole do sloupů a zavětrují stolici po délce a tím i celý krov.

Souměrné plné vazby krovu sedlového

Stojatá stolice - Krokve jsou podporovány vaznicí hřebenovou a dvěma okapovými vaznicemi; vzdálenost okapové vaznice od hřebenové bývá zpravidla 4-4,50 m. Spojení krokví v hřebeni se střídá tak, že je-li na jedné krokvi čep, je na druhé žlab - střídá se tak pravá krokev s levou. Proto se krokve osedlají na vaznici rovně a přibijí se nárožníky. Hřebenová vaznice je vzdálenosti 4-5 m a je podporována sloupy 5-8 cm do ní začepovanými a zavětrována pásky 1,10-1,40 m dlouhými; sloup se do vazního trámu začepuje a někdy se zabezpečí proti posunutí krátkými pásky. Nastavení vaznice se děje vždy v plné vazbě na sloupu a provede se plátem rovným nebo šikmým nebo jen srazem. Při navlékání pásků je zapotřebí hřebenovou vaznici sekerou nadzvednout, aby se čepy do žlabů nasadily. V plných vazbách jsou krokve ztuženy se sloupem kleštinami, obapolně do nich zakomponovanými. Vazní trám se ukládá buď do kapes v půdní nadezdívce nebo pokud není, pak na pozednici, do níž se zakomponuje. Osazuje-li se vazní trám do kapes, podkládá se na zdi podložkou 2,5-5 cm tlustou, aby se jeho tlak lépe rozložil a zhlaví bylo chráněno od vlhkosti zdi. Z tohoto izolačního důvodu se klade proti záhlaví prkénko nebo taška. Ukládají-li se vazní trámy na pozednice, zakomponují se do nich 2-3 cm hluboko. Okapová vaznice se zaváže do vazních trámů a krokev plné vazby se s ním přeplátuje buď z jedné, nebo z obou stran. Krokve jsou podporovány dvěmi středovými (bokovými) a dvěma okapovými vaznicemi. Vzdálenost okapové vaznice od střední měří 4-4,50 m, od hřebene bývá jen 2,5 m a to z toho důvodu, aby se těžiště váhy krytiny posouvalo po střední vaznici, a tím aby se horní část krokví odlehčila. Okapová vaznice je osazena a střední podepřena svislými sloupy začepovaných do vazních trámů; sloupy jsou zajištěny vzpěrami a vyztuženy kleštinami, které se do vaznic 3 cm zapustí. Sloupy této stolice - vazní trámy ve střední části zatěžují, a proto se této vazby používá především tam, kde je možné vazní trámy na střední zdi podepřít pilířky. Tam, kde se vazní trám nemůže ze spodu podepřít pilířky ani sloupem, zavěsí se shora věšáky jednoduchého, dvojitého nebo složitého věšadla a při tom se podložený konec věšáku načepuje vaznice. Spojení vzpěry a rozpěry s věšákem se provádí čepem se zápustkou a vyztuží se železnými třmeny. Hlavní podmínkou při sestavování věšadel je, že musí na ose věšáku v jednou bodě osa vzpěry a rozpěry protínat, aby nenastalo ve spojení páčení (pootočení). Třmeny mají být namáhány na tah, nikoliv na tlak a proto se kladou kolmo k osám vzpěr a rozpěr.

Ležatá stolice plné vazby krovu sedlového - Sloupy stojatých stolic zatěžují vazní trámy ve střední části jejich délky, a mohou tak snadno přivodit jejich prohnutí. Proto je výhodnější posunut zatěžovací místa pokud možno blízko úložných zdí. Posunou-li se sloupy podpírající vaznici spodním koncem ke zdi a na horním konci se protáhnou až do krokve, vzejde stolice stojatá. U ležaté stolice jsou vazní trámy ve výhodnějších místech zatíženy a půdní prostor lze lépe využít, jelikož je volnější.

Pulty krovů soustavy vaznicové

Střecha pultová je polovicí střechy sedlové, a proto také konstrukce krovů pultových podobá se konstrukci krovů sedlových. Jednostranně šikmé tlaky krovu nutno zachytit v plných vazbách kleštinami a vazními trámy a celý profil tak využiti, aby samostatně stál a nerozháněj u okapu ani ve vrcholu obvodní zdi. Hřebenovou vaznici možno osadit na pilířky,jež sousední zeď zesilují,lépe však jest začepovat ji vrcholového sloupu, do jehož se zaváží kleštiny. Vrcholový sloup dosahuje asi 5cm od zdi,aby na ni netlačil; také konce kleštin nesmí na sousední zdi doléhat. Krokve menšího rozpětí podporují se stojatou stolicí, při větším rozpětí ležatou stolicí nebo jednoduchými i dvojitými věšadly.

Krovy soustavy vlašské

Těchto krovů se užívá především v Itálii a odtud mají také své jméno. Krov se skládá z plných vazeb (vazníků), které se kladou do vzdálenosti 4-5 m, a z krokví, položených rovnoběžně s okapem. Plné vazby jsou jednoduchá nebo složitá věšadla. Jednoduché věšadlo se skládá z vazního trámu, dvou zpěr a věšáku (nebo ze železného táhla), vzpěry u soustavy vlašské jsou namáhány na pevnost složenou (kombinovanou), a to na tlak a průhyb, neboť jsou zatíženy krokvemi, které nesou střešní krytí - bednění s krytinou, váhu sněhu a větru. Proto je nutné delší vzpěry odlehčit. Odlehčení se provede tzv. opěráky, které se do nich a do věšáku zasadí a zajistí železnými třmeny. Spojením vzpěr s vazním trámem se provádí dvojitou zápustkou a sešroubováním tak, aby byl zachycen vodorovný tah, který vzpěry na dolním konci vyvozují. Krokve se zpravidla kladou ve vzdálenosti 90-100 cm rovnoběžně s okapem, zakomponují se 2 cm od vzpěr a mimo to se opírají o zadrápnuté špalíky nebo úhelníky. Hřebenová krokev je profilu pětiúhelníkového a osazuje se na věšák do vidlic. Okapová má profil lichoběžníkový a slouží k převedení bednění na okap. Má-li se krov olaťovat, je zapotřebí přibít na vodorovné krokve hranoly 8/6 cm silné kolmo k okapu a na ně po té latě. Místo okapové lichoběžníkové krokve je možné usadit slabou vaznici a na ni námětky kolmo k okapu a po té do první vodorovné krokve je začepovat. Podélné závětrování plných vazeb se provede tzv. ondřejskými kříži, které se také začepují do vzpěr a někdy i do věšáků.

Krovy střech pilových (Shedových)

Tvar střech pilových připomíná zuby pily: střecha pilová je sestavena z několika střech sedlových o nestejném sklonu, které k sobě přiléhají svými okapy. Méně skloněné střešní roviny jsou pokryty asfaltovými pásy - lepenkou, plechem nebo také břidlicí na zhotovené bednění; strmější střešní roviny (úhel sklonu 60 - 90) jsou z vetší části proskleny, aby byly místnosti pod střechou dobře osvětleny. Vazní trámy jsou podpírány pod stykem dvou střech (pod střešními žlaby) dřevěnými, litinovými nebo nýtovanými sloupy a mezi dvěma sloupy věšadly anebo vzpěrami. Plné vazby se kladou 4-5 m od sebe a co do konstrukce se podobají vazbám pultů soustavy vaznicové nebo plným vazbám soustavy vlašské. Velkou péči vyžadují žlaby mezi dvěma střechami; žlaby bývají dostatečně dlouhé a musí mít náležitý spád. Dešťová voda je sváděna až k zemním stranám budovy nebo do dutých litinových sloupů v budově (které zároveň podporují vazní trámy anebo průvlaky); z litinových sloupů se odvádí dešťová voda kanálky do sběračů. Žlaby musí být dostatečně široké a zakryty laťovou rohoží, aby se střešní okna i žlaby mohly pohodlně čistit.

Krovy soustavy skružové

Skruž je obloukový nosník sbitý zpravidla z prken, podle zvoleného oblouku sestavených a zaříznutých. Skruží lze použít buď jako částí tvárných (ramenátů), nebo jako části nosných (nosníků), a konečně jako nosníků plnotvárných, jsou-li skruži přisouzeny oba dva úkoly. Skruží tvárných se užívá převážně u věžích cibulových a u bání jako krokví nebo námětků, podepřených nosnou kostrou. Skruže nosné slouží za podpory krovů bez vazních trámů u střech sedlových velkého rozpětí. Skruží plnotvárných se užívá u střech, kde spodní část skruže se podbíjí nebo je vykroužena a horní část nese buď přímo bednění střechy, nebo podporuje konstrukci krovu. Plnotvárná skruž je tedy na horní i spodní straně podle daných oblouků opracována. Podle způsobu zpracování rozeznáváme skruže: 1. skruž francouzského stavitele de l´Olmeho - skruž obyčejnou neboli vyřezávanou; 2. skruž francouzského plukovníka Emyho -skruž ohýbanou.

Skruž de l´Olmeho, obyčejná neboli vyřezávaná - Skružový oblouk může být půlkruhový, úsečový (segmentový), eliptický, parabolický anebo vlnitě prohnutý. Skruž je složena z dvou, tří nebo čtyř vrstev prken nebo fošen na vnější straně, někdy i na vnitřní straně, a to podle daného oblouku seříznutých a spojených v jeden celek. Každá strana skruže se skládá z jednotlivých částí neboli výkruží, které se podle šablony na prkně narýsují, aby se mezi sebou v jednom řezu dotýkaly a tím se odpadky výkruže a jejich srazy směřují do středoboku oblouku. U skruží s obloukem eliptickým nebo jiných jest každá výkruž jinak zakřivena a srazy mezi vykruženými jsou normálami v dotyčných bodech. Přiříznuté výkruže sestavují se na podlaze podle narýsovaného oblouku, ve styčných spárách srazí, aby těsně k sobě doléhaly, a zajistí se hřebíky do podlahy. Na první vrstvu výkruže se klade druhá s vystřídáním spár, aby srazy vrchních výkruží ležely uprostřed výkruží dolní vrstvy. Složená skruž se po té probije po obou stranách každého srazu aspoň dvěma hřebíky, které se na protější straně zahnou. Kromě toho je zapotřebí probít skrz i mezi srazy pro malé skruže (pro zakružení kleneb toto spojení stačí). Pro velké skruže se užije kromě hřebíků také šroubů s podložkami. Tuhému obložení se docílí pomocí dubových kolíků čtvercového průřezu o rozměru strany 2-2,50 cm, které se do vyvrtaných děr vrazí a na druhé straně rozklínkují, aby se jednotlivé vrstvy skruže co nejlépe stáhly. Každá skruž vlastní vahou a zatížením na ní spočívající sedne, protože je sležena z mnoha částí, které netvoří ani při přesném zpracování dokonalý celek. Skruž bude tedy tím únosnější, čím méně srazů a vrstev obsahuje a proto je nejvýhodnější ji sestavit z méně vrstev, ale ze silnějších prken.

Skruž Emyho neboli ohýbaná - Skruže Emyho se sestavují ohýbáním prken naplocho podle dřevěné šablony, která je upevněna do země. Srazy prken se musí vzájemně střídat a to tak, aby v jednom průřezu nebylo více srazů než jeden. Jednotlivé vrstvy se vyztuží a spojí se ve vzdálenosti 150 cm zděření a mezi nimi 50 cm od sebe šrouby. Tímto spojením se dosáhne značné tuhosti nosníku skružového, kterou možno občasným přitažením šroubů dodržovat. Ohýbání skruže je možné provést podle oblouku polokruhového, segmentového, eliptického, nikoli však podle oblouku vlnitě prohnutého. Výhodou ohýbaných skruží je fakt, že při sestavování nevzniká odpad a že vlákna prken nejsou přeřezána, takže můžou lépe vzdorovat tlaku a méně vzdorují prohnutí než skruže obyčejné (vyřezávané). Proto tam, kde musí být skruž zvláště tuhá, užívá se skruží vyřezávaných.

Střechy s plochami zakřivenými

Krov sedlové střechy se zakřivenými plochami - krokve jsou osazeny na vzdálenost 90 - 100 cm od sebe a dole zakápnuty do okapové vaznice. Okapová vaznice je zachycena železnými pásy do vazních trámů, aby mohla čelit šikmému tlaku, vyvozenému krokvemi. Skružové krokve jsou ve hřebeni ztuženy vaznicí, podepřenou sloupky a pásky; sloupky jsou osazeny do kleštin. Přechod středních ploch na okap je proveden zakřivenými námětky, osedlanými na slabší pozednici.

Krovy střech báňových - Střechy báňové se navrhují nad půdorysy čtvercovými, mnohoúhelníkovými a kruhovými; z mnohoúhelníků se nejčastěji vyskytuje osmiúhelník. Skřužový krov (z vyřezaných skruží) je bez vazních trámů a spočívá na obvodní zdi a z části také na zdivu lucerny. Okapový věnec je zakomponován do krátkých trámků, jež jsou ve vzdálenostech 4 - 5 m uloženy na obvodní zdi a zakotvenými dvojitými táhly se společnou závlačí do zdi a utaženy maticemi. Do trámu je začepován ležatý sloup, jenž v plné vazbě podporuje vaznicový věnec a zároveň jest oporou vzpěře a svislému vaznicovému sloupku. Vedle lucerny stojí kruhová stojatá stolice, zajištěná vzpěrami a kleštinami; věncový práh je uložen na kamenném prstenu, na němž je vyzděno také zdivo lucerny. Stření vaznicové věnce mohou být buď skružové, nebo jsou z rovných hranolů, přičemž je nutné na nich krokve vypodložit špalíky. Největší vzdálenost skružových krokví na okapu bývá 150 cm a vzdálenost středních vaznicových věnců 4 - 5 m . Jalové skružové krokve je potřeba mezi sebou vyztužit prkennými rozpěrkami; všechny krokve se na věncích osedlají. Střední věnce je možné podepřít přímo do báňové klenby, ale při stanovení její tloušťky je nutné na tuto skutečnost brát zřetel. Báňové střechy velkého rozpětí je možné bednit rovnoběžně (soustředně) s okapem; menší báňe se bední ve směru největšího spádu, přičemž je nutné mezi krokve přibit výkružníky na vzdálenost 100 - 200 cm od sebe.

Krovy střech cibulovitých - Střechy cibulovité se navrhují zpravidla na půdorysem čtvercovým, z něhož se v dolní části střechy přejde do půdorysu šestúhelníkového, osmiúhelníkového, nebo do kruhového. Pokud je zděná část věže šesti - osmiúhelníková nebo kruhová není přechodu zapotřebí. Střechy cibulovité mají bujné tvary, bohaté profilované římsy a hranolovité lucerny, takže se střídají křivé linie s rovnými. Základní konstrukcí krovu cibulovité střechy bez lucerny je krov stanový; na pevné krokve připevní se skruže podle plánu seříznuté a vyztuží se kleštinami. U střechy stanové by měly nárožní krokve průřez petiúhelníkový, u střechy cibulovité zůstane obdélníkový a za to se sejmou hrany narožních skruží. Křivost nárožní skruže se vyšetří z normálního profilu a z půdorysu transformací oblouku. Cibulová střecha se obední celá prkny a plechem nebo břidlicí. Starší věže jsou pobity šindelem na bednění. Na kostelních věžích visí v lucerně sanktusové zvony.

Krovy skružové bez vazních trámů - Jak již dříve uvedeno, možno užíti skruží obyčejných i ohýbaných za nosníky krovů sedlových velkého rozpětí místo vazních trámů. Nosné skřuže navrhují se u budov jednoduchého půdorysu značné šířky a výšky, jako jsou nádražní loubí, jízdárny, výstavni pavilony aj. Krovy většího rozpětí s nosnými skružemi okrasného profilu - hoblované a zdobené působí lehkým uspokojivým dojmem. Vyřezávaná skruž je zpracována podle oblouku půlkruhového, dole je se svislým sloupem sešroubována a začepována do podélného prahu. Svislé nosníky jsou se skruží spojeny kleštinami ve směru poloměru kladenými; oba nosníky jsou dole osazeny na podkrovnice, vylehčeny vzpěrami, nahoře jsou zapuštěny do sloupku a mezi sebou a se sloupkem svázány kleštinami. Na nosnících jsou zakampovány krokve rovnoběžně s okapem. Šikmé tlaky krovu jsou zajištěny skružemi, krajními sloupy a prahy, které jsou opřeny o obvodní zdi. Podélné vyztužení je provedeno krokvemi, třemi páry kleštin, podkrovnicemi a ondřejskými kříži, ktré jsou začepovány do šikmých nosníků.

Krovy Ardantovy

Francouzský inženýr P. Ardant navrhl konstrukce krovů bez vazních trámů, kterou sám také vědecky prozkoumal a provedl, a proto se tyto krovy nazývají podle něho. Plné vazby se skládají z jednotlivých trámů tak, aby mezi sebou tvořili samé trojúhelníky a ve styčných bodech se pevně stáhnou k sobě svorníky. Šikmo položené nosníky jsou nahoře začepovány do věšáku, dole na pozední sloupy nebo na podkrovnice a jsou podepřeny vzpěrami a vytuženy kleštinami. Ardantův krov, zvaný taky trojúhelníkový, se skládá z plných vazeb vzdálených 4 - 5 m od sebe vzdálených a z krokví rovnoběžně s okapem kladených a to do vazníků zakompovaných; plné vazby jsou mezi sebou zavětrovány ondřejskými kříži. Pozední sloupy jsou ode zdi poněkud odkloněny a osazují se do litinových botek nebo do kamenných konzol. Pod ně se vyzdívají pilířky zavázané do obvodní zdi, na než se osadí dřevěná bačkora nebo podkladní kvádřík a sloupy se do nich zapustí. K zachycení vodorovné síly se využívá kleštin nebo železného táhla s rektifikačním článkem. Kleštiny se osazují těsně na pozednici s nosníkem, pozedním sloupem a vzpěrami se zakampují a sešroubují; na obou stranách kleštin se přišroubují železné pásy. Jako příklad použití krovu soustavy Ardantovy podán návrh hangáru pro dva aeroplány. Délka hangáru 30 m, šířka 16 m; obvodové stěny mají dřevenou kostru pobitou prkny. Vjezdová vrata jsou posouvací, dvoukřídlová, 16 m široká a 4 m vysoká. Vratoví otvor je přeložen příhradovým nosníkem Hoveovým; nosník vylehčen jednoduchým věšadlem, jehož vzpěry jsou současně i krokvemi.

Krovy střech věžových (věže)

Střechy věžové neboli věže jsou vysoké střechy nad pravidelnými půdorysy, nejčastěji nad čtvercem nebo nad obdélníkem. Výška střechy se zpravidla rovná dvojnásobné délce úhlopříčny. Tvar věží bývá čtyřboký nebo osmiboký jehlan nebo vysoká valba (obelisk) s různým přechodem na hlavní římsu. Přechod na římsu se provádí buď v oblouku, nebo rovnými plochami, případně horní část věže naráží dole na štíty věžičky nebo proniká střechy o větším rozpětí a menší výšce. Věže jsou většinou zdobeny vikýři, které se využívají k větrání podkroví, menšími věžičkami a nahoře na hrotnici makovicí. Střecha věže je ze všech stran vystavena nárazům věrů a proto musí být její krov v jednotlivých částech i v celku dostatečně pevný a nepoddajný. Z tohoto důvodu je nutné již při návrhu krovu věže dbát těchto pravidel: 1. Jednotlivé střešní roviny, v nichž krokve leží, musí být tuhé, mezi sebou důkladně zavětrované, přičemž vnitřní prostor věže má zůstat pokud možno volný. 2. Krokve se podporují ve vzdálenostech 4 - 5 m v takzvaných patrech tak, aby nemohly v kterémkoliv směru vybočit. Každé patro musí být sestrojeno tak, aby bylo možné jednotlivé trámce vyměnit. Patrová vaznice je buď načepována na ondřejských křížích, jež jsou dole začepovány do prahu, nebo je zakampována do krokví, leží na příčných trámech a tvoří práh ondřejského kříže vyššího patra. Vyztužení krokví a vaznic se provede trámy, ze strany do krokví zakampovány, šrouby a také kleštinami. U věží valbových je nutné vazní trámy nebo kleštiny v jednotlivých patrech podporovat; za podpory se užívá dvou průběžných hrotnic, které jsou mezi sebou dobře zavětrovány a dole se začepují do hlavních trámů věže. 3. Nárožní krokve musí být celistvé; nestačí-li jejich délka, nastavují se na podpoře čepováním a sešroubováním. Nárožní krokve bývají značně dlouhé a v dolní části většího průřezu, nahoře slabšího; jsou tudíž konické, s horní plochou seříznutou podle střešních ploch, mezi ně se osazují krokve námětkové, které se vyvedou tak vysoko, jak toho bednění střechy vyžaduje. Námětkové krokve se buď k nárožním lípnou, nebo se zaplátují jejich volné konce do výměn. Na dolním konci jsou krokve nárožní i námětkové začepovány do vazních trámů a do kráčat. Vazní trámy jsou zakampovány do pozednic a zakotveny táhly a šrouby do obvodového zdiva, aby se základna věže nemohla posouvat a celá věž překročit. 4. Věže jsou vydány zhoubným vlivům povětrnosti: větru, dešti, sněhu i blesku, které krytinu poškozují, a vyžadují proto časté prohlídky a opravy. Dešťová voda, která proteče krytinou, stéká po krokvích, vniká do dlabů a při častém opakování způsobuje hnilobu. Z této příčiny se do dlabů vyvrtávají díry, procházející celou tloušťkou trámu, aby případně vzniklá voda mohla odtéci a vzduch měl přístup.

Nákup střešních krovů v elektronickém tržišti eStřechy

Autor: eStřechy.cz www 

Dřevěné střešní krovy - e Střechy
střechy pod jednou střechou
eStřechy.cz
Akční slevy   |   Poptávky   |   Poradna   |   Inzerce   |   Výrobky   |   InfoStřechy